Výroba skla se v českých zemích objevuje od nepaměti a nerozlučně k sobě patří. Historické nálezy prokázaly zpracovávání skla v této lokalitě již od dob Keltů, před dvěma tísíci lety, tedy na počátku křesťanského kalendáře, i když první písemné zmínky a důkazy jsou až z 60.let desátého století.
První průmyslová produkce skla, prostřednictvím skláren v českých zemích se datuje na přelom 13. a 14. století, kdy zde vznikají první sklárny. Ty se ze strategického důvodu začaly vystavovat v nedotčených příhraničních oblastech Krušných, Jizerských a Lužických hor, Krkonoš, Šumavy i na Moravě. Od poloviny 14. století již nejstarší české sklárny tavily téměř čiré sklo draselnovápenatého původu a vytvářeli z něj číše, poháry a kostelní okna (později obohacené o malby), mimojiné i pro římského císaře a českého krále Karla IV, který jimi nechal vyplnit okna pražského hradu.
V 16. století se, dle historických pramenů, vyrábělo sklo již v 34 českých hutích. S velkou pravděpodobností jich však bylo daleko více.
Slavná éra a věhlas českých skláren pokračovala i v dalším období, které značně podporoval i císař Rudolf II, jenž skvostnými produkty českých sklářů vybavoval aristokratické kuchytě, kostely a to nejen na území českých zemí. Díky získávání stále větší popularity ve světě si české sklo vydobilo i přednost před již dříve ceněnými benátským sklem, které tak již bylo odsunuto na druhou kolej, později se tak stalo i s anglickým sklem a to především díky produkci křišťálového skla, jeho unikátním brusům a variantě barevného skla, a tak se české sklo stalo symbolem kvality a nápaditosti, zkrátka stalo se celosvětovým fenoménem.
V roce 1900 byli čeští skláři početně zastoupeni na Světové výstavě v Paříži, kde sklárna z Klášterského Mlýna získala nejvyšší ocenění - Velkou cenu (Grand prix). Úctyhodnou úroveň měly také výrobky z Harrachovy sklárny v Novém Světě, Moserovy sklárny v Karlových Varech i odjinud.
K odborným sklářským školám v Kamenickém Šenově a Novém Boru, založeným v roce 1856, přibyla v roce 1920 první česká sklářská škola v Železném Brodě a zasloužila se o vznik dalšího významného střediska výtvarného vývoje a výroby dekorativního i užitkového skla v Čechách.
Lustry z Kamenického Šenova ozářily ve dvacátých a třicátých letech interiéry operních budov v Římě, Miláně, Bruselu a luxusních hotelů ve Spojených státech aj.
Ve 20. století se prosadila automatizovaná výroba stolního nápojového skla s pomocí již třetí tisíciletí připomínajícími technologiemi, ale nezpochybnila tradicí a životními zkušenostmi znásobenou přitažlivost v huti ručně tvarovaných a zdobených, broušených, rytých, malovaných ani pomocí jiných technik vytvářených předmětů.
Výroba křišťálového skla má v České republice velmi dlouhou tradici a i dnes se drží jako nejlepší na špičce světové kvality.